Neviditelná a nešikovná ruka

Od volného trhu očekávám obchodní inteligenci a pružnost, sledování potřeb spotřebitelů, statistik a mezer v nabídce, vyhledávání možností jak zvýšit zisk. Ale některé projevy kapitalismu v Čechách nesou rysy zkostnatělosti, amatérismu, tuposti a dokonce lhostejností k zisku, což jsou vlastnosti, které připomínají neschopnost dnes už historických národních podniků.

Kolik užitečných prodejen zaniklo jen proto, že majitel domu vyšrouboval obchodníkům nájem do nepřijatelné výše? Kdyby poté dokázal sehnat někoho, kdo by prostor využil a ty peníze mu dával, dalo by se jen pokrčit rameny, dobře, tak to chodí, kdo dá víc, má přednost. Jenže často taková prodejna na celá léta osiří, žádný zisk nepřináší, jen hyzdí ulici, stydne, vlhne, chátrá, ale majitel nepovolí a s cenou dolů nepůjde, přestože mu utíkají stati-síce. Věčné nabízení luxusních, rezidenčních bytů za ceny kolem deseti milionů je už skoro směšné. Kde ti pánové makléři žijí? Copak se jim nedoneslo, že by šly velmi na odbyt byty menší, skromnější, startovací?! To by byl kšeft! Ale nepovolí, přestože jejich luxusní byty nenacházejí kupce ani nájemníky. Hledívám večer na černá okna protějšího domu, který byl před rokem a půl zrekonstruován, vylepšené byty jsou od té chvíle nabízeny za 6 – 8 milionů. Nikdo je nechce. A majitel nechává dům radši prázdný, než by slevil z ceny. Všechny obchody s dámskou módou, levnější i dražší, přetékají velikostmi, za které jsou vděčné leda hubené puberťačky. Kolik jich asi tak v populaci je? Pro starší a velkoryse tvarované dámy, které jsou silné nejen početně, v prsou a bocích, ale i v peněžence, se šije oblečení plandavé, připomínající stan či pytel na brambory, střihem, materiály natož vzorkem móda matronovitá, asexuální, trapná. Dámy, dosud plnokrevné a fešné, chodí s naditou peněženkou z jednoho obchodu do druhého a smutně sem tam převracejí nabízená tintítka. Návrháři, výrobci a prodejci hadříků, "XeLky" nejsou nutně neforemné babice! Kdyby se na ně trh zaměřil, byl by v textilu za vodou, neboť i vietnamské a čínské prodejny opakují stejnou chybu. České sklo a porcelán bychom my i cizinci rádi kupovali, kdyby bylo vkusné, mělo čisté, moderní tvary, vtip a nestálo tisíce korun. Tuny pozlacených, broušených, pokytičkovaných, přebarvených skleněných tretek v obchodech, kde nevidět zákazníka,lemují pěší zóny všech historických center. Přestože skleněné kýče nikdo nekupuje, jejich cena neklesá a jednoduché výrobky v nichž,jak víme, je krása se sem tam dovezou třeba z Itálie, zatímco naše sklárny krachují. Bufety nízkokalorických jídel ve městech by uvítal každý druhý strávník, takový řetězec s názvem Víla nebo Diana by brzy převálcoval ty profláklé, o nichž se ví, že mění chudáky Američany v hrochy. Ale blbý trh na tak jednoduchou věc nepřijde. Je ruka trhu jen neviditelná, nebo chromá? A existuje vůbec?